Jak se pohybovat v metru

Doprava odněkud někam je nezábavná, povinná činnost, kterou většina z nás provádí každým dnem, ať se přepravuje autem či veřejnou dopravou. Nebudu (dnes) vysvětlovat, proč je lepší nejezdit po městě autem, ale zaměřím se na to, jak se co nejrychleji a nejefektivněji dostat z místa B na místo A pomocí metra.

Důležitým aspektem je vhodný výběr času, kdy metrem cestovat. Absolutně nevhodná je doba kolem osmé hodiny, kdy žákům začíná škola a 80% z nich jede v tuto dobu právě metrem. Osobně doporučuji půl osmou a půl devátou, důchodci se teprve vypravují.

Pokud cestujete metrem déle jak 10 minut bez přestupování, vyplatí se dělat nějakou činnost, než jen okukovat zadky spolucestujících. Pro tyto účely se však nehodí odborná literatura o více než 100 stránkách, o časopisech, novinách a reklamních letácích typu Metro ani nemluvě. Naopak dobrou volbou jsou krátké povídky či fejetony. Pokud vlastníte starý nevzhledný notebook, můžete risknout i lehkou práci.

Nejdůležitější na cestování metrem je svižné a bezchybné přestupování mezi různými trasami. Po zacvičení již vcelku přesně můžete odhadnout, které dveře do vagónu jsou pro vás ty pravé. Například pokud nastupuji na Českomoravské a vystupuji na Můstku, vím, že si mám vybrat nejlépe poslední dveře 3. vagónu odzadu. Výjimkou je situace, kdy je tento prostor plně obsazen ostatními cestujícími, potom je dobré volit další nejbližší dveře. Tento výběr vám umožní být mezi prvními na pojízdném schodišti (eskalátoru).

Správné pořadí při nastupování je neméně důležité, zastávku před vaším cílem je dobré vystoupit a nastoupit jako poslední. Tím si zajistíte bezproblémový únik ze zóny smrti, kdy se někteří lidé panicky snaží zmáčknout tlačítko pro otevírání dveří, minutu před dojezdem do stanice. Rychlým krokem vyražte k eskalátoru, je možno, že vás někteří cestující, kteří mají tento systém lépe zažitý, předběhnou. To nevadí, nebudou vám překážet, ba naopak, motivují vás k lepším a přesnějším výkonům.

Po jezdících schodech můžete jít či stát. Základní teze zní, že stojící cestující stojí vpravo a chodící cestující vlevo (toto platí jak pro směr vzhůru, tak pro směr dolů). Cestující vpravo se snaží stát co nejtěsněji u pravého okraje, aby svými kabelkami a rameny co nejméně překáželi cestujícím, kteří pospíchají nebo kteří si chtějí jen protáhnout nohy. Pokud je na eskalátoru dost místa vpravo i vlevo, jde chodící cestující vpravo, aby ho mohl pohodlně předejít cestující běžící.

Závěrem bych chtěl dát pár rad spolucestujícím z pražského metra.

– Vždy chodíme rovně a svižně, bez kličkování, hledání kde co lítá, či dokonce chození pozpátku.

– Běžící cestující má vždy přednost, v žádném případě neuhýbáme – hrozí kolize!

– Náhodné či samovolné zastavení v davu pohybujících se lidí je zakázáno – hrozí kolize!

– Na křižovatkách se držíme vpravo a dbáme zvýšené opatrnosti (zvláště v ostrých zatáčkách) – hrozí kolize!

– V metru nekřičíme, neběháme, nemluvíme sprostě či jinak nenarušujeme soustředění, rozjímání či spánek spolucestujících.

– Mezi stanicemi metra netelefonujte, nejde to.

P.S.: Slibuji, že se pokusím, aby byl příští článek více normální.