75. místo

Omlouvám se, ale tento příspěvek se bude doslova dmout mojí pýchou a pocitem radosti, kterou jsem pocítil v pátek 8. května, když jsem okolo šesté hodiny po 50 různorodých kilometrech dorazil do cíle kvadriatlonu dvojic. Nebudu nic zastírat, do první desítky jsme se s přítelknyní nedostali. Nicméně ze startovního pole, které čítalo 87 dvojic (vesměs ze sportovních škol a klubů), jsme se probojovali na nádherné pětasedmdesáté místo.

A co že jsme za 7 a půl hodiny stihli? Pouhých 34 minut nám trvalo 5 000 metrů po vlastní ose. Sázava nám nepřála a naše kánoe se silně vzpouzela, nakonec jsme je oba zdolali po 11 kilometrech za 2 hodiny a 21 minut. Za „výlet na kole“ bych následující disciplínu rozhodně neoznačil, 28 kilometrů stoupání a klesání nám ubralo za 2 hodiny a 13 minut mnoho sil, což nezachránily ani energetické gely (ikdyž byly vynikající). Posledním trápením pro mě byl orientační běh v čase 1 hodina 47 minut, neb se bez GPS navigace neorientuju ani v hypermarketu. 6 kilometrů vzdušnou čarou bylo na papíře, kolik jsme ve skutečnosti ušli je mi záhadou. Přičtěte si k tomu penalizaci v podobě 30 minut za jednu vynechanou kontrolu a jsme v cíli (vyhlášení vítězů jsme lehce prošvihli, nečekali na nás ;).

Netřeba dodávat, že někteří profesionální závodníci byli v cíli téměř dvakrát rychleji a čtyřikrát méně unaveni. Pro nás, a hlavně mě, je to životní úspěch, který minimálně 5 let nechci překonávat. Co z toho všeho vychloubání vyplývá? I programátoři umí hejbnout zadkem, voe!

P.S.: Zadostiučiněním jsou pak 2 kredity, které díky mě i sobě získala moje Barunka (která mě mimochodem do toho čehosi zatáhla).