Trampoty pana Fyzického osoby…
Inu, dnes je to přesně 688 dní, od data, kdy jsem si chtěl a mohl(!) založit živnostenský list, k provozování činnosti za účelem zisku. Až dnes se mi to povedlo. Na druhou stranu je zde několik výhod, které z této menší prodlevy vyplynuly.
Tou nejmarkantnější je pár ušetřených tisíc, neboť se platí pouze jeden tisíc korun za jakékoliv množství živností. Tou druhou, velikou výhodou je vyplnění pouze jednoho registračního formuláře, místo pobíhání mezi úřady a vyplňování několika téměř identických formulářů. Za tuto dobu přibyla do živností volných i fotografická činnost, která byla dříve podmíněna buď vystudováním školy nebo 5letou praxí v oboru. Pro fotografy čtvrt a poloprofesionály je to radostná zpráva.
A jak tedy dnes založení živnosti probíhá? V mém případě to šlo jako na drátkách. Nesměle jsem vstoupil do budovy úřadu na Praze 2 a na ceduli, s jistotou mě vlastní, vyhledal tu správnou halu, kde jsem ihned objevil stojan s jednotnými registračními formuláři. Hala byla téměř prázdná, napadlo mně, že už všichni živnosťák asi mají… Ověřil jsem si, že mám téměř 1,5 hodiny do zavírací doby a chopil se formuláře v naději, že to stihnu. Jméno, příjmení, jde mi to hladce… Oboustranný formulář mi trval pouhých 20 minut, zaškrtávání živností volných na zvláštním listu mi připomínalo spíše sportku… jasně, že jsem si zaškrtl i provozování žehlení a prádelny.
Formulář vyplněn a řádně 7krát zkontrolován, samoobslužný stroj mi vydává číslo, které se o 3 minuty později zobrazuje na ceduli… žádný div, když tam posedávám sám. Vcházím do útulné, intimní, skleněné buňky a za přepážkou-pultíkem, se na mě usmívá pracovnice živnostenského úřadu. Zdravím a koktám cosi o živnosti, paní mě elegantně odrovná nabídkou, že to vyplní rovnou do počítače. Má 20minutová práce a losování šťastných 10 volných živností přišlo nazmar. Po několikaminutovém klapání je celá věc hotova a já dostávám lístek k pokladně, kde musím zaplatit pouhý jeden tisíc korun českých. Dostávám instrukce, jak se k pokladně dostat. Levým uchem dovnitř… ptám se tedy ještě na informacích… levým dovnitř… procházím několika chodbami a hle, jsem v hale plné lidí a panikařím.
Ne ve skutečnosti, ale čekat půl hodiny by se mi nechtělo. Dotyková obrazovka mi nabízí pokladnu, bez okolků přijímám její nabídku a tahám si číslo 848. O 5 vteřin později slyším nemravné pípnutí a na diodové ceduli se objevuje 848, BINGO! vykřikuji a jdu platit.
O několik minut později stojím venku v deštivé Praze a hřeje mě pocit, že po šestistech a osmdesátiosmi dnech a týdnu, budu mít svůj vysněný kus papíru, který mě opravňuje vystavovat faktury…
